Jeep Jamboree 2007
Splečnost 24 hours agency připravila tradiční setkání majitelů vozů značky Jeep, jehož se zúčastnilo značné množství vozů.
Je už tradicí, že dovozce vozů Jeep pořádá pro majitele vozů této jedinečné značky každoroční pravidelná setkání. A tak každý dopředu ví, o co se jedná, když mu přijde pozvánka na Jeep Jamboree. Letošní ročník se konal ve středních Čechách a byl svým pojetím návratem k náročným podmínkám, pro něž je tento vůz stvořen. Jak znělo moto akce „Návrat ke kořenům“. Hodnotu tohoto nenápadně prohlášeného mota pochopili účastníci až při dojezdu do cíle 170km trati. Po ranní rozpravě obdrželi účastníci krom občerstvení také brožůrku zvanou itinerář. Někteří drželi něco podobného poprvé v ruce, takže bylo spousta dotazů a vysvětlování a hned bylo jasno, že to nebude jednoduché pro posádky ale ani pro pořadatele. Nedaleko Živohoště ve vesnici Buš byl tedy bod 0, z nějž se všichni vydali na cestu. Hned první zastavení nebylo nic na rozdýchání, ale pořádný hodnocený triál, v němž někteří zjistili, co vůbec jejich auto zvládne. O pár kilometrů dál poznali sami posádky, co jsou schopni zvládnout. Jeden musel slanit z 30m vysokého mostu a druhý jej musel chytit do loďky. Tato atrakce se líbila i říční policii… Kdo měl pocit, že se nezadýchá, dost se spletl. Mezi úkoly bylo i vyběhnutí na rozhlednu. Řeklo by se, že další zastávka byla odpočinková, ale zkuste si to sami rozklepanýma rukama od jízdy po polních a lesních cestách,se zavázanýma očima trefit sekerou přesně střed špalku. A pak znovu testování řidičského umění a také orientace. Orientace v terénu a na mapě a především rychlý pohyb v rozbahněné cihelně. Ne každý našel všech deset razítek v časovém limitu, ale ještě dávno jsme nebyli ani na dohled cíle, takže ztracené body šlo snadno dohonit jinde. Průjezd Sedlčanskem obkreslovaly nádherné panoramatické snímky slunkem zalitých lesů. To už jsme se ale přesouvali ku Benešovu. Tam bylo třeba předvést dokonalou souhru řidiče a navigátora, kdy řidič se zavázanýma očima musel projet podle navigátora mezi brankami na louce a okolních mezích, samozřejmě v co nejkratším čase a nejvyšší přesnosti. Zajímavé bylo, že některé posádky přijížděly k tomuto úkolu úplně jinudy, než stanovoval itinerář. Následný trial benešovským vojenským prostorem znamenal předěl v itineráři. Teprve tady, když se kilometráž vynulovala a začalo se počítat znovu, si někteří všimli, že jsou teprve v půlce trati. Před posádkami bylo ještě lezení v lanovém centru ve Zvánovicích, překonávání rybníku na voru, brodění Sázavy či rychlostní pití piva. Mnozí se nevyhnuli bloudění a do cíle v Kácově dojížděli za soumraku ne li po setmění. K připravenému občerstvení přicházeli unavení a vyčerpaní, ale šťastní. Že dojeli do cíle ve zdraví a že si to maximálně užili. Pak už jen zbývalo předat trofeje nejlepším. Nejsou důležitá jména vítězů, vítězové byli vlastně všichni, kdo se zúčastnili. O to tady přece jde především. Sejít se se stejně smýšlejícími lidmi, pobavit se, vidět něco zajímavého a něco si i vyzkoušet a hlavně si to užít. A to se všem povedlo.
Publikováno: 18.08.2007


